CZ
EN
DE
HR
ES
FR
HU
IT
PL
RO
SK
SL
Jestlipak jste věděli, že je sůl z Pagského a Stonského solivaru nejčistší ve
Středozemí? Jestlipak jste slyšeli o "sklizni soli"?
Od moře k soli - od kapky až ke krystalu
Sůl v přírodě získáváme ze dvou zdrojů. Velmi jakostní mořská sůl vzniká vypařováním mořské vody. Méně kvalitní kamennou sůl dobýváme z podzemních solných dolů. Ale mořská sůl je zdravější než kamenná, protože obsahuje větší množství různých prvků a minerálů. Proto byla zařazena na seznam WHO jako jeden z druhů potravin, který se doporučuje ke zdravé stravě lidí.
Získávání soli z moře probíhá způsobem, jaký používali již staří Římané. Je to velmi jednoduchý pracovní proces, ale musí být zachovány základní podmínky k jeho zdárnému průběhu. Mořská voda, z níž se získává kuchyňská sůl, musí být v první řadě mimořádně čistá a musí obsahovat zvýšené procento soli. Další podmínkou je, že teplota vody a klimatické podmínky okolí musí působit na zvýšené vypařování vody. Také je třeba najít mělký a rozlehlý záliv, který je chráněn před vlnami a mořskými proudy a v němž může proces vypařování nerušeně probíhat.
Okolí městečka Stonu vyhovuje všem zde uvedeným podmínkám a právě proto tady byl již ve třináctém století založen solivar, který je v provozu dodnes. Ve zdejším podniku se vyrábí sůl stejným způsobem jako před osmi sty lety. Stonský záliv byl rozdělen do mělkých, ohrazených venkovních bazénů, v nichž stojí mořská voda, kterou zahřívá sluneční energie. V prostředí s vysokou teplotou se mořská voda postupně vypařuje. Na dně bazénu pak zůstane lesklá, bílá usazenina krystalků soli, která se dřevěnými lopatami shrabuje, přesněji "sklízí" a nakládá se na vozíky. Ve srovnání s mořskou solí, pocházející z některých jiných zemí vykazuje stonská mořská sůl již na první pohled svou odlišnost: je úplně bílá a lesklá a svědčí jasněji, než cokoliv jiného, o čistotě moře, z něhož pochází.
Slané bohatství Dubrovníku
V hospodářském životě města Dubrovníku byla sůl tak významným zbožím, že jí bylo ve Statutu města z 1272. roku věnováno zvláštní "Ustanovení o soli", o níž pojednávalo dokonce šest článků zákona. Zabývalo se výrobou soli, jejím prodejem a obratem, získaným z obchodování s tímto významným druhem potravinářského zboží. Zisk Dubrovničanů z prodeje solí byl totiž daleko větší než zisk z prodeje jakéhokoliv jiného druhu zboží, které se nalézalo na seznamu dubrovnické obchodní flotily. Proto byla sůl také státním monopolem a dubrovnický kníže založil "Solní kancelář", která měla za úkol dohlížet na jakost soli a měls tské provádět správnou obchodní politiku.
Výroba soli, stejně jako její "sklizeň", probíhaly během roku v pravidelném rytmu. Při nakládání, uskladnění a převážení soli vždy získali práci skoro všichni obyvatelé Stonu a okolí. Pracovní sezóna těch, kteří "sklízeli" sůl trvala od dubna do října a přímá výroba soli probíhala od května do září. Pro srovnání uvádíme, že v roce 1611 bylo ve Stonu vyrobeno až 6040 tun soli, zatímco v současnosti se zde vyrábí jenom asi 3000 tun ročně.
Dnes již sůl není hlavním hospodářským odvětvím zdejšího kraje, ale všichni návštěvníci Dubrovníku a Stonu mohou navštívit solivar a prohlédnout si, jak se ze slaných bazénů, stejným způsobem jak kdysi, "sklízí" usazená vrstva soli.
Pagský solivar
Kromě stonského solivaru byl vyhlášeným solivarem také podnik, který je dodnes největší výbornou soli v Chorvatsku - je v provozu ve městečku Pagu. Zdejší kulinářské speciality, pagský sýr a jehněčí maso, jsou mimořádně chutné právě díky soli. Dobytek se pase na lukách, jejichž půda obsahuje větší množství soli. Zdejší tráva má zvláštní chuť a vůni. Proto získalo zdejší mléko a maso jedinečné "pagské aroma" a neobvyklou, příjemnou chuť. Navštívíte-li ostrov Pag, nezapomeňte ochutnat pagský sýr a jehněčí maso.
Sůl v přírodě získáváme ze dvou zdrojů. Velmi jakostní mořská sůl vzniká vypařováním mořské vody. Méně kvalitní kamennou sůl dobýváme z podzemních solných dolů. Ale mořská sůl je zdravější než kamenná, protože obsahuje větší množství různých prvků a minerálů. Proto byla zařazena na seznam WHO jako jeden z druhů potravin, který se doporučuje ke zdravé stravě lidí.
Získávání soli z moře probíhá způsobem, jaký používali již staří Římané. Je to velmi jednoduchý pracovní proces, ale musí být zachovány základní podmínky k jeho zdárnému průběhu. Mořská voda, z níž se získává kuchyňská sůl, musí být v první řadě mimořádně čistá a musí obsahovat zvýšené procento soli. Další podmínkou je, že teplota vody a klimatické podmínky okolí musí působit na zvýšené vypařování vody. Také je třeba najít mělký a rozlehlý záliv, který je chráněn před vlnami a mořskými proudy a v němž může proces vypařování nerušeně probíhat.
Okolí městečka Stonu vyhovuje všem zde uvedeným podmínkám a právě proto tady byl již ve třináctém století založen solivar, který je v provozu dodnes. Ve zdejším podniku se vyrábí sůl stejným způsobem jako před osmi sty lety. Stonský záliv byl rozdělen do mělkých, ohrazených venkovních bazénů, v nichž stojí mořská voda, kterou zahřívá sluneční energie. V prostředí s vysokou teplotou se mořská voda postupně vypařuje. Na dně bazénu pak zůstane lesklá, bílá usazenina krystalků soli, která se dřevěnými lopatami shrabuje, přesněji "sklízí" a nakládá se na vozíky. Ve srovnání s mořskou solí, pocházející z některých jiných zemí vykazuje stonská mořská sůl již na první pohled svou odlišnost: je úplně bílá a lesklá a svědčí jasněji, než cokoliv jiného, o čistotě moře, z něhož pochází.
Slané bohatství Dubrovníku
V hospodářském životě města Dubrovníku byla sůl tak významným zbožím, že jí bylo ve Statutu města z 1272. roku věnováno zvláštní "Ustanovení o soli", o níž pojednávalo dokonce šest článků zákona. Zabývalo se výrobou soli, jejím prodejem a obratem, získaným z obchodování s tímto významným druhem potravinářského zboží. Zisk Dubrovničanů z prodeje solí byl totiž daleko větší než zisk z prodeje jakéhokoliv jiného druhu zboží, které se nalézalo na seznamu dubrovnické obchodní flotily. Proto byla sůl také státním monopolem a dubrovnický kníže založil "Solní kancelář", která měla za úkol dohlížet na jakost soli a měls tské provádět správnou obchodní politiku.
Výroba soli, stejně jako její "sklizeň", probíhaly během roku v pravidelném rytmu. Při nakládání, uskladnění a převážení soli vždy získali práci skoro všichni obyvatelé Stonu a okolí. Pracovní sezóna těch, kteří "sklízeli" sůl trvala od dubna do října a přímá výroba soli probíhala od května do září. Pro srovnání uvádíme, že v roce 1611 bylo ve Stonu vyrobeno až 6040 tun soli, zatímco v současnosti se zde vyrábí jenom asi 3000 tun ročně.
Dnes již sůl není hlavním hospodářským odvětvím zdejšího kraje, ale všichni návštěvníci Dubrovníku a Stonu mohou navštívit solivar a prohlédnout si, jak se ze slaných bazénů, stejným způsobem jak kdysi, "sklízí" usazená vrstva soli.
Pagský solivar
Kromě stonského solivaru byl vyhlášeným solivarem také podnik, který je dodnes největší výbornou soli v Chorvatsku - je v provozu ve městečku Pagu. Zdejší kulinářské speciality, pagský sýr a jehněčí maso, jsou mimořádně chutné právě díky soli. Dobytek se pase na lukách, jejichž půda obsahuje větší množství soli. Zdejší tráva má zvláštní chuť a vůni. Proto získalo zdejší mléko a maso jedinečné "pagské aroma" a neobvyklou, příjemnou chuť. Navštívíte-li ostrov Pag, nezapomeňte ochutnat pagský sýr a jehněčí maso.
